faraonův vesmírný šperk

Libyjské sklo není jen kámen. 

Jeho původ, historie a vlastnosti jsou fascinující natolik, že nikoho nenechává pochybovat o své výjimečnosti.

Ponoř se společně s námi do příběhu tohoto pouštního skvostu, který ti ukáže, proč je tento kámen pro vědce i sběratele doslova klenotem.

Oficiální název

Libyjské sklo, nebo také Libyjské pouštní sklo / Libyan desert glass / LDG

Kosmické zrození: Miliony let v jednom okamžiku

Libyjské pouštní sklo je klasifikováno jako impaktit (hornina vzniklá šokovou přeměnou při dopadu asteroidu), a to ho staví do těsné blízkosti meteoritů.

Jeho vznik je událostí, která před dávnými časy přetvořila část saharské pouště.

Stejně jako naše známé Vltavíny mají oproti jiným tektitům svá specifika a vlastnosti, které z nich dělají mimořádný úkaz na geologickém poli naší planety.

Vědci určili stáří Libyjského skla na přibližně 29 milionů let (období třetihor, paleogén-pliocén) pomocí sofistikovaných metod, jako je fission-track datování (datování stopy štěpných trosek). 

I přesto, že v minulosti panovaly o původu pochybnosti, dnes můžeme s určitostí říci, že se jedná o doslova vesmírný kámen, díky novodobým analýzám.

Dvě hlavní teorie vzniku 

Hypotéza přímého dopadu:  

Většina vědců se dnes přiklání k teorii, že velké těleso (asteroid nebo kometa) dopadlo do oblasti, kde dnes leží obrovský, erozí maskovaný kráter Kebira (i když jeho spojení s LDG není definitivně potvrzeno). Energie nárazu byla tak mohutná, že roztavila křemenný písek na místě dopadu.

Scénář Airburst (Vzdušný výbuch):

Alternativní teorie, která se v poslední době stává opět populární, naznačuje, že těsně nad povrchem došlo k obrovské explozi vesmírného tělesa, podobné té Tunguzské, ale s mnohem větší silou (některé odhady mluví o síle stovek megatun TNT).

V tomto případě se bavíme o gigantické explozi vesmírného tělesa (kometa nebo asteroid), která nastala těsně nad zemským povrchem.

Tato energie by stačila k tomu, aby se horní vrstvy písku okamžitě roztavily při teplotách přesahujících 1 700 °C.

Rozptyl skla na ploše 6 500 km2 je obrovský. Absence jednoznačného, viditelného impaktního kráteru dlouho mátla vědce.

 Ať tak, či onak, dnes můžeme s jistotou říct, že tento kámen je doslova kosmický!

Chemická Anatomie Impaktitu: Důkaz kosmického původu

Libyjské pouštní sklo je v podstatě přírodní amorfní sklo, ale jeho chemické složení je to, co ho dělá tak výjimečným a co definitivně poukazuje na jeho impaktní původ.

Libyjské sklo je nejčistší forma přírodního skla na planetě Zemi, tvořená až 98% oxidem křemičitým (SiO2​).

Tato vysoká čistota svědčí o tom, že výchozím materiálem byl mimořádně čistý křemenný pískovec obsažený v pouštním písku. 

Lechatelierit (stopa šokové přeměny): Jedním z nejdůležitějších vědeckých důkazů impaktního původu je přítomnost lechatelieritu – sklovitého minerálu, který vzniká šokovou přeměnou křemene při extrémně vysokých tlacích a teplotách.

Tento minerál nemůže vzniknout sopečnou činností ani bleskem a je korunním důkazem mimozemského původu události. 

Vesmírné otisky: Analyzované vzorky obsahují zvýšené koncentrace platinových kovů (např. iridia a niklu), které jsou v zemské kůře vzácné, ale jsou hojné v asteroidech. Tyto prvky jsou chemickým pozůstatkem impaktoru, který zanechal svůj "popel" v roztaveném písku.

Libyjské sklo vs. Tektity

Ačkoliv je LDG často řazeno mezi tektity (např. Vltavíny), vědecká klasifikace se liší.

Tektity jsou vymrštěny na velké vzdálenosti (až tisíce km), zatímco Libyjské sklo je spíše impaktní sklo (impaktit), které zůstalo v blízkosti místa svého vzniku.

Jeho hladký povrch navíc není dán leptáním kyselinami (jako u vltavínů), ale miliony let trvající abrazí pouštního větru a písku. 

Od pravěku do Tutanchamonovy hrobky

Historie Libyjského skla je ale mnohem starší než věda – sahá až k prvním lidským osídlením a poté ke starověkým civilizacím.

Již neolitičtí lidé v Saharské oblasti objevili jedinečné vlastnosti LDG.

Vyráběli z něj ostré nástroje, protože je tvrdé a dobře se štípe, podobně jako obsidián. Řezné zbraně, hroty, šípy. Díky své průsvitnosti se skvěle hodil také na šperky.

Největší publicitu a tajemství získalo Libyjské pouštní sklo díky faraonovi Tutanchamonovi, který vládl ve 14. století př. n. l.

A právě následující příběh v sobě nese všechny prvky: posedlost, zoufalství i triumf.

Posedlost jménem Tutanchamon

V centru objevu stál britský egyptolog Howard Carter a jeho finanční patron, Lord Carnarvon. Carter zasvětil více než deset let intenzivnímu, často beznadějnému, pátrání po Tutanchamonově hrobce v egyptském Údolí králů (Valley of the Kings).

Na počátku roku 1922 už se zdálo, že veškerá naděje vyprchala. Lord Carnarvon byl připraven financování ukončit – oblast se zdála být kompletně prohledaná. Carter si však vyžádal poslední, pátou sezónu, a zaměřil se na malý, neprozkoumaný trojúhelník pod troskami starých dělnických chatrčí.

Bylo to sázka na všechno.

4. listopad 1922: Zrod legendy

Ta kritická pátá sezóna začala 1. listopadu 1922. A jen o tři dny později, 4. listopadu 1922, přišel průlom. Jeden z dělníků, pracujících pod vrstvou suti, narazil motykou na kamenný schod.

Brzy bylo odhaleno celé schodiště.

Zprávy o nálezu byly okamžitě poslány Carnarvonovi do Anglie a začalo dychtivé čekání, které trvalo tři týdny.

26. listopad 1922: Pohled do věčnosti

Dne 26. listopadu 1922 nastal den, který vstoupil do dějin.

S Lordem Carnarvonem, jeho dcerou a dalšími svědky v napjatém očekávání, Carter prorazil malý otvor v druhé, neporušené, zapečetěné zdi.

V hrobce byla po tisíce let stabilní teplota a vlhkost, a to umožnilo, že organické materiály přečkaly věky.

Carter píše o tom, jak k němu skrze otvor vanul "horký vzduch", který způsobil chvění plamene jeho svíčky. Po chvíli ticha, kdy zkoumal svíčkou obrysy neznámých pokladů, se ozvala slavná Carnarvonova otázka:

„Vidíte něco, Cartere?“

A Carterova ikonická odpověď, která definovala archeologický objev 20. století:

„Ano, úžasné věci!“ ("Yes, wonderful things!")

Tato první komora byla předpokoj (Antechamber), zaplněná pohřebními dary, včetně pozlacených soch, alabastrových váz a demontovaných vozů.

Co bylo nejdůležitější: hrobka byla neporušená a nevyloupená, což je v Údolí králů naprostá rarita.

To znamená, že všechny předměty, včetně našeho klenotu, ležely přesně tak, jak je tam před 3 300 lety zanechali truchlící kněží.

Skarabeus: Libyjské sklo jako symbol Znovuzrození

Mezi ohromujícím množstvím zlata, šperků a rituálních předmětů (mimochodem i známé vesmírné dýky, vyrobené z železného meteoritu), byl nalezen i legendární náhrdelník s náprsním štítem.

Právě na něm se nacházel jeden z nejcennějších a nejzáhadnějších klenotů: velký, žlutý skarabeus. 

I přesto, že na tomto šperku najdeme zlato, stříbro, nebo drahokamy, jako hlavní kámen je zde umístěno právě Libyjské sklo - výsadní postavení!

Představ si ten moment, kdy egyptští řemeslníci drží v ruce kousek Libyjského skla a s obdivuhodnou precizností z něj vyřezávají posvátného skarabea - fascinující!

Pro Egypťany měl hluboký význam.

Skarabeus symbolizoval znovuzrození a cyklus Slunce (pohyb Boha Slunce Ra po obloze).

Navíc žlutá barva je barvou Slunce i boha Ra – stvořitele a dárce života.

 Naše nabídka jak kamenů, tak šperků přímo z Muzea.

Kameny získáváme přímo od hledačů a vybíráme pouze nejvyšší dostupnou kvalitu!

Mrkni do našeho muzejního obchodu a pokud tě nějaký zaujme, nezapomeň na slevový kód! 

Desetiletí záhady a konečné rozluštění

Howard Carter si myslel, že skarabeus je vytesán z obyčejného minerálu, jako je chalcedon.

Teprve o deset let později, v roce 1932, proběhl první vědecký popis Libyjského skla geology P. A. Claytonem a L. J. Spencerem a toto datum můžeme také považovat za novodobý objev tohoto materiálu. 

Clayton vedl výzkumnou expedici, během které byly odebrány první vědecké vzorky z Velkého písečného moře (oblast na hranici Egypta a Libye).

Leonard James Spencer, britský mineralog, následně provedl první formální popis materiálu a správně ho klasifikoval jako přírodní sklo s extrémně vysokým obsahem SiO2​. 

Raná debata o původu: V těchto letech se intenzivně spekulovalo o tom, zda sklo vzniklo sopečnou činností, elektrickým výbojem (fulgurit) nebo vesmírným dopadem. Neexistence známého vulkanismu v dané oblasti brzy vyloučila sopečný původ.

Konečný průlom přišel v roce 1998, kdy vědci provedli optické a spektroskopické analýzy.

Závěr byl jednoznačný: Tutanchamonův skarabeus je vyroben z Libyjského pouštního skla!

Tato skutečnost dokazuje, že starověcí egyptští řemeslníci museli putovat do odlehlých a nebezpečných oblastí saharské pouště, aby získali tento záhadný žlutý materiál.

Cenili si ho pro jeho jedinečnost, průsvitnost a barvu natolik, že ho zvolili pro amulet chránící duši mladého panovníka na jeho cestě do posmrtného života.

Faraon tak byl pohřben s klenotem, který měl doslova hvězdné kořeny. 

Libyjské sklo v dnešní vědě a sběratelství

Libyjské sklo je i dnes aktivně zkoumáno. Jeho studium nám pomáhá: 

Rekonstruovat impakt: Vědci analyzují mikroskopické bublinky a inkluze v LDG, aby zjistili přesnou teplotu a tlak, při kterém sklo vzniklo, což upřesňuje modely mimozemských impaktů. 

Planetární obrana: Studiem LDG získáváme informace o tom, jak se tělesa chovají při vstupu do atmosféry. Zda explodují ve vzduchu, nebo dopadnou na zem – klíčové poznatky pro moderní planetární obranu.

Libyjské sklo se vyskytuje v kusech od drobných, průsvitných fragmentů až po obrovské bloky o váze přes 25 kg. 

Spojení vesmírného původu, vysoké čistoty a historické vazby na Tutanchamona z něj dělá jeden z nejžádanějších a nejcennějších impaktitů na světě.

Je to ukázka toho, že i zdánlivě obyčejné sklo může nést v sobě příběh celých věků.

Materiál je velmi oblíben pro své vlastnosti stejně, jako tomu bylo v dávné minulosti. 

Jeho vzhled, průsvitnost a vlastnosti jej předurčují jako šperkařský kámen.

Jeho kosmický příběh z něj navíc dělá velmi silný materiál pro všechny, kteří z kamenů čerpají sílu.

I my v muzeu máme svou vlastní část věnovanou tektitům a impaktitům, přijď nás navštívit!

Navíc tě do muzea zveme na chystanou přednášku, kde se tématu Libyjského skla budeme také věnovat.

Odkaz na vstupenky 

Naše nabídka jak kamenů, tak šperků přímo z Muzea.

Kameny získáváme přímo od hledačů a vybíráme pouze nejvyšší dostupnou kvalitu!

Mrkni do našeho muzejního obchodu a pokud tě nějaký zaujme, nezapomeň na slevový kód! 

Proč se jmenuje Libyjské a ne Egyptské sklo?

Pojmenování Libyjské pouštní sklo (Libyan Desert Glass – LDG) vychází z původního geografického označení lokality a raných expedičních objevů,

ačkoliv se valná většina dnešních nálezů nachází na území Egypta.

Klíčový rozdíl spočívá v přesném umístění a době, kdy bylo sklo vědecky popsáno.

Původní naleziště

Libyjské pouštní sklo se nachází v oblasti zvané Velké písečné moře (Great Sand Sea). Toto obrovské území leží na hranici Egypta a Libye. 

Historické kontexty: V dobách, kdy byly prováděny první průzkumy a mapování, a v raných vědeckých popisech (např. P. A. Clayton a L. J. Spencer ve 30. letech 20. století), byla celá tato oblast, zasahující hluboko do Sahary, často označována jako Libyjská poušť.

Toto historické a širší geografické označení se zafixovalo jako oficiální vědecký název. 

Většina nálezů v Egyptě: Paradoxně, většina hojných nalezišť, kde se LDG sbírá dnes, se nachází na egyptské straně Velkého písečného moře, blízko oáz a západních hranic Egypta.

Proč se název neupravil?

Ve vědecké klasifikaci (mineralogie, petrologie) je zvykem zachovat první oficiálně zavedený název materiálu. Jakmile se název Libyjské pouštní sklo zavedl do mezinárodní literatury jako vědecký termín pro tento jedinečný impaktit, už se nezměnil, a to ani přes pozdější upřesnění hranic a hojnosti nálezů na egyptské straně.

Název tedy odkazuje na širší region Libyjské pouště a ne na moderní státní hranice. Kdybychom chtěli být velmi přesní, řekli bychom Sklo z Velkého písečného moře, ale termín Libyjské pouštní sklo je celosvětově standardizovaný. 

Našli jste chybu? Budeme rádi, pokud nám dáš vědět na info@muzeum-meteoritu.cz