Planetka Vesta / zdroj: NASA

Vesta je planetka obíhající v hlavním pásu planetek a je co do velikosti třetím největším tělesem, co se týče hmotnosti dokonce druhým nejhmotnějším. 

Jako jediná z planetek může být za mimořádně příznivých okolností viditelná na noční obloze pouhým okem, díky své velikosti a relativní blízkosti k Zemi. Planetku objevil 29. března 1807 v Brémách německý astronom H. W. Olbers. 

Vzhled planetky

Její rozměry a tvar byly v minulosti zjišťovány na základě zákrytů hvězd tímto tělesem. Podrobné znalosti o vzhledu, včetně rozlišení povrchových útvarů, přinesly až Hubbleův vesmírný dalekohled a nejmodernější pozemní dalekohledy, jako např. Keckův dalekohled na Havajských ostrovech.

Nejdéle známým útvarem na povrchu Vesty je velká tmavá oblast o velikosti přibližně 200 km, lišící se od svého okolí významně nižší albedem.

Byla na počest objevitele planetky nazvána Olbers. 

Nejvýznamnějším povrchovým útvarem však je obří impaktní kráter Rheasilvia poblíž jižního pólu planetky, který patří s průměrem asi 500 km k největším v celé Sluneční soustavě. Jeho dno se nachází asi 13 km pod úrovní okolního terénu, zatímco jeho valy okolí převyšují o 4 až 12 km, tedy maximální převýšení činí až 25 km. Středový vrcholek se tyčí do výše 22,5 km nad dnem kráteru. 

Vzhledem k tomu, že nebyl dopady meteoroidů výrazně pozměněn, odhaduje se, že není starší než 1 miliarda let.

Dopad tělesa, kterým byl kráter vytvořen, vymrštil do prostoru asi 1 % materiálu Vesty. Tyto horniny se staly materiálem, z něhož vznikla tělesa Vestiny rodiny, zvané vestoidy a meteoroidy, které na Zemi známe jako HED meteority. Díky jejich analýze máme dobré znalosti o chemii, mineralogii a geologii Vesty.

Na povrchu planetky byla identifikována řada dalších kráterů o průměru kolem 150 km a hloubce až 7 km.

Planetka Vesta / zdroj NASA

Polokoule Vesty se od sebe podstatně liší. Z analýzy snímků, pořízených Hubbleovým kosmickým dalekohledem vyplývá, že východní polokoule je pokryta světlejším materiálem, regolitem a vykazuje velké množství kráterů, zasahujících do hlubších vrstev vyvřelých hornin; jistým způsobem je obdobou „horských“ oblastí na našem Měsíci. Západní polokoule připomíná měsíční „moře“; je pravděpodobně tvořena výlevnými bazalty.

Předpokládá se, že Vesta má díky proběhlé diferenciaci kovové jádro ze železa a niklu, ukryté v olivínovém plášti. Nejvyšší vrstvu tvoří povrchová kůra, kterou směrem do hloubky tvoří čtyři základní vrstvy:

• litifikovaný (zpevněný) regolit, z něhož pocházejí howardity a brekciové eukrity. Podle japonských astronomů jsou v regolitu obsaženy i hydratované nebo hydroxylované minerály
• bazaltové lávové výlevy, z nichž pocházejí nekumulované eukrity
• plutonické horniny vzniklé z magmatu tvořené pyroxeny, pigeonity a plagioklasy, z nichž pocházejí kumulované eukrity
• plutonické horniny, bohaté na ortopyroxeny ve velkých zrnech, z nichž pocházejí diogenity

Podle nejnovějších teorií vývoj Vesty, zahájený před 4,75 miliardami let, pravděpodobně probíhal následujícím způsobem:

• vznik Vesty akrecí byl ukončen během prvních 2 až 3 milionů let její existence
• úplné, nebo téměř úplné roztavení nitra planetky v důsledku tepla vznikajícího radioaktivním rozpadem, vedoucí k oddělení a vzniku kovového jádra, v době 4 až 5 milionů let po vzniku planetky
• postupná krystalizace hornin v roztaveném plášti se silnými konvektivními proudy: konvekce (proudění) ustala, když asi 80 % materiálu zkrystalizovalo asi 6 až 7 mil. let po vzniku Vesty

• extruze (vytlačení) vzhůru zbylého roztaveného materiálu, který vytvořil kůru planetky a to buď formou postupných erupcí bazaltové lávy, nebo krátkodobým vytvořením magmatického oceánu
• vznik plutonických hornin krystalizací spodních vrstev kůry: starší bazalty metamorfovaly v důsledku tlaku nově vytvořených vyšších vrstev hornin
• postupné chladnutí nitra planetky

Zdá se, že Vesta je jedinou planetkou, u níž proběhla tato diferenciace a která se dožila současné doby. Existence sideritů (kovových meteoritů) a achondritů však dokazuje, že musely existovat i jiné planetky, u nichž proběhla podobná diferenciace, ale ty byly následnými srážkami zničeny.

27. září 2007 k Vestě odstartovala sonda Dawn a dorazila k ní v září 2011.

Výsledkem téměř ročního průzkumu tělesa z oběžné dráhy byl poznatek, že Vesta patří k tělesům z počátečního období formování sluneční soustavy a má mnohem rozmanitější povrch, než se původně předpokládalo. Vesta se podobá mnohem více terestrickým planetám či Měsíci než ostatním planetkám.

Vesta rotuje poměrně rychle kolem své osy, rotační perioda je 5 h 20 min 31 s.

 Spustit animaci

Skupina meteoritů označovaných jako HED Achondrity

u kterých je vysoký předpoklad, že pocházejí z Planetky 4 Vesta, nebo jejich fragmentů. 

HED je zkratka tří horninových typů: