Co je to meteorit
Meteorit je vesmírné těleso, které alespoň částečně přežije průlet zemskou atmosférou a dopadne na zemský povrch.
Každý den směřují k planetě Zemi tuny kosmického materiálu.
Ve většině případů nás však chrání zemská atmosféra a přilétající tělesa jsou většinou velmi malá.
My pak můžeme takový ohnivý průlet pozorovat jako tzv. padající hvězdy.
Z těchto malých kousků na zem nic nedopadne, ale čas od času přiletí taky něco trošku většího.
No a pak to taky není hvězda :)
3 základní termíny, které s dopady meteoritů souvisejí.
METEOROID
Je menší kosmické těleso, které putuje po své dráze kolem Slunce, než se jednoho krásného dne srazí se Zemí.
Často se uvádí termín asteroid pro větší tělesa. Tento název se dnes odborně používá málo a používá se termín planetka.
METEOR
Rychlost přilétajícího tělesa je 11-72 km / sekundu !
V okamžiku, kdy začne těleso vlivem tření o naší atmosféru zářit, mluvíme o meteoru.
Pokud je meteor jasnější než Venuše, mluvíme o bolidu.
Meteor, nebo bolid je tedy světelný jev.
METEORIT
Pokud na zemský povrch dopadnou zbytky takového tělesa, až poté mluvíme o meteoritu.
Aby něco dopadlo, musí mít původní těleso správné parametry jako velikost, složení, úhel pod kterým do atmosféry vstupuje a jeho rychlost.
Často končí výbuchem a rozdělením na mnoho částí.
Z těles se průletem atmosférou odpaří i 90 % původní hmoty!
Pokud se meteority podaří nalézt mají samozřejmě v první fázi hlavně vědecký význam, protože:
- Je to vzácná hmota, která přináší spoustu informací o naší Sluneční soustavě, nebo o složení a vzniku různých vesmírných těles (planety, asteroidy).
- Jsou to jediná kosmické tělesa, pokud nepočítáme ty, které mohou z vesmíru dovést různé sondy, nebo dokonce lidská posádka, které můžeme zkoumat.
- Některé meteority jsou až do dnešní doby velice primitivní a nepřeměněné (např. uhlíkaté meteority), jiné prošly změnou, např. tepelnou metamorfózou, nebo úplnou přeměnou.
Meteority dostávají jméno podle nejbližšího obydleného místa (města, vesnice, místní název).
Ve světové databázi meteoritů je momentálně cca 80.000 zapsaných meteoritů.
Od každého názvu může být jeden, nebo stovky až tisíce nalezených kusů.
Každý pád meteoritů je doprovázen světelnými a zvukovými jevy a vždy upoutá pozornost náhodných svědků.
Drtivá většina meteoritů pochází z jediného místa - pásu planetek, neboli pásu asteroidů.
Ten se nachází mezi Marsem a Jupiterem a je takovou hlavní zásobárnou všech meteoritů, s výjimkou těch pocházejících z Měsíce, nebo planety Mars.
Před dopadem
V některých případech, kdy je těleso větší, může jeho jas krátce osvítit oblohu jako ve dne.
Pokud se takové úkazy stanou nad obydlenými oblastmi, jsou často viditelné na velkou vzdálenost.
Zářit totiž začínají ve velké výšce (i nad 100 Km) a dle trajektorie a délky záření mohou uletět za pár vteřin viditelnosti i stovky kilometrů.
Typický je dlouhý světelný ocas (v noci) a nápadně dlouhá, prachová stopa (ve dne), která může na obloze vydržet i několik hodin.
Denní bolidy (mezi nejznámější u nás např. meteorit Morávka).
Zvukové projevy
Akustický jev přijde vždy s určitým časovým zpožděním, může to být až v řádu minut od záření bolidu (záleží na vzdálenosti pozorovatele). Škála zvuků je stejně jako u světelných jevů velmi rozmanitá.
Většinou je první velmi hlasitá detonace, bývají popisovány zvuky, které zní jako úder hromu, rána z děla, praskání a mnoho dalších. Poté u hromadných pádů sekundární dělení kusů a další rány.
Při výbuchu velkých těles přichází i tlaková vlna, která může poškodit např. skleněné tabule v oknech a může tak dojít ke zranění - např. Čeljabinsk (viz. video). K výbuchu tělesa a jeho rozdělení dochází zpravidla ke konci jeho světelné dráhy.
Dopadová rychlost většiny meteoritů se rovná pouze rychlosti zemské přitažlivosti, velká kosmická rychlost je vlivem tření eliminována.
I přesto je to dost a svědci v místech dopadů opakovaně hlásili jakýsi svist a poté tupé rány.
(Zatím) Největší srážka v tomto století
Čeljabinský meteor byl velmi jasný meteor, neboli bolid, který ráno 15. února 2013 zazářil nad ruským Čeljabinskem.
Těleso, které bolid způsobilo, v atmosféře vybuchlo. Výbuch způsobil na zemi značné škody. Později byly nalezeny na zem dopadlé meteority, největší měl hmotnost přes 570 kg. Na výpočtů určení polohy největšího kusu se podíleli čeští vědci z Astronomického ústavu ČR.
Nad jižním Uralem vstoupil do zemské atmosféry meteoroid odhadovanou rychlostí 54 000 km/h, tedy zhruba 44krát rychleji než zvuk.
Byl pozorován jako výrazný bolid a rozpadl se v 9:20:26 místního času (v 4:20:26 SEČ) nad Čeljabinskem.
Jeho rozměry při vstupu do atmosféry byly odhadnuty na 20-25 metrů a přibližná hmotnost 7 000 až 10 000 tun!.
Ve výšce 45 až 30 km nad zemí těleso explodovalo silou odpovídající 30 až 500 kilotun TNT.
Tlaková vlna vyrazila okna tisíců budov do vzdálenosti až 100 km a přes 1500 lidí utrpělo zranění nejčastěji od padajících skleněných střepů.
Největší meteorit světa
Nejtěžším nalezeným meteoritem na světě je meteorit Hoba, nalezen zcela náhodně při orbě v roce 1920 v Namibii.
Při objevení vážil asi 66 tun, vlivem chemických procesů a nájezdů nenechavců dnes váží asi 60 tun.
Předpokládá se, že na planetu zemi dopadl asi před 80 000 lety.
.png)
ROZDĚLENÍ METEORITŮ:
zdroj internet
Meteority dělíme na 3 základní druhy:
Kamenné, železné a železo-kamenné
Kamenné meteority
Dělíme dále na:
Chondrity:
-obyčejné (O)- až 85 % všech pádů a nálezů
-uhlíkaté (C)- nejprimitivnější meteority vůbec
-enstatické (E)- vznikly v extrémně redukčním prostředí
Achondrity:
-primitivní
-diferencované
Železné meteority
Tyto meteority představují pozůstatky jader zárodků planet.
Jsou meteority složené převážně ze slitiny železa a niklu, s příměsí dalších kovů a prvků.
Slitiny jsou ve skutečnosti 2, jedna je na nikl bohatší a druhá chudší a vyskytují se v minerálech kamacitu a taenitu.
Strukturní klasifikace:
- Hexaedrity - méně než 6% Niklu
- Oktaedrity - 6-18% Niklu
- Ataxity - vysoký obsah Niklu
Při leptání železných meteoritů vidíme typické Widmanstättenovy obrazce (mimo ataxitů).
Podle struktury obrazců pak třídíme ještě od velmi jemné po velmi hrubou strukturu.
Chemická klasifikace:
IC, IIAB, IIC, IID, IIF, IIG, IIIAB, IIICD, IIIE, IIIF, IVA, IVB
Asi 10% železných meteoritů není zařazeno do žádné chemické skupiny.
Třídíme podle siderofilních prvků ve slitině (např. galium, germanium, iridium)
Železo-kamenné meteority
Jsou složeny zhruba ze stejného množství kovů a kamene.
Nejkrásnější jsou tzv. Pallasity.
Tento vzácný typ meteoritů vznikal na rozhraní jádra a pláště planetky, v hloubce několika kilometrů.
Právě tam došlo k "promíchání" olivínu z pláště s materiálem železo-niklového jádra.
Ze všech asi 77 tisíc známých pádů a nálezů je známo asi 250 Pallasitů.
Krása pravděpodobně nejhezčích meteoritů vůbec se naplno ukáže, pokud dáme tenký řez takovýmto meteoritem proti světlu.
A teď trošku podrobněji...
CHONDRITY
Obyčejné chondrity:
Stáří je 4,56 miliardy let, pamatují vznik Sluneční soustavy!
Obyčejné Chondrity jsou ze všech meteoritů nejběžnější (cca 85%).
Primitivní hmota, která neprošla tavením, pouze tepelnou metamorfózou.
Chemické složení odpovídá sluneční fotosféře, kromě těkavých prvků jako je vodík a helium.
Jsou označeny písmenem, podle jejich obsahu železa, ve srovnání s křemíkem.
H: obsahují nejvíce oxidovaného železa
L: obsahují méně oxidovaného železa
LL: obsahují velmi málo oxidovaného železa
Chondrity dostaly svůj název podle zvláštních útvarů, malých kuličkových částí tzv. chonder.
Chondry můžou být sotva viditelné, až do velikosti několik milimetrů.
Jsou velmi různorodého složení, velikostí a textur.
Obsahují např. minerály pyroxen a olivín, ale také zvláštní druh minerálního skla, který svědčí o rychlém tavení a následném tuhnutí tělesa.
Nestihla se tak vytvořit krystalická struktura a vzniklo tzv. amorfní sklo.
Celý proces mohl spustit mohutný impakt.
V chondritech nalezneme specifický poměr a objem kovů, které nám takový meteorit pomáhají identifikovat.
Hlavním identifikátorem je železo-niklová slitina, kterou v pozemských horninách nenajdeme.
Dále kovy jako stříbro, kobalt, titan, iridium, wolfram a další.
Celkově zkoumáme poměr k dalším prvkům, jako je křemík.
Uhlíkaté chondrity:
Známe 8 skupin uhlíkatých chondritů:
CI, CM, CO, CV, CK, CR, CH, CB
Tento typ chondritů patří mezi nejprimitivnější!
Podle výzkumů se tento typ meteoritů formoval nejdále od Slunce.
V těchto meteoritech byly nalezeny jak organické sloučeniny, tak např. aminokyseliny.
Také víme, že byly v kontaktu s vodou (tzv. alterace).
Enstatické chondrity:
Jak už název napovídá, hlavním silikátovým minerálem v chondrulích je enstatit (Mg2Si2O6).
Dělíme je do dvou skupin EH a EL chondrity.
Vznikly ve vysoce redukčním prostředí a obsahují neobvyklé sulfidické minerály.
Izotopové složení kyslíku je podobné Zemi a Měsíci.
Poslední 2 zástupci chondritů jsou:
Rumuruti chondrity (R-chondrit)
Vysoce oxidované chondrity.
Izotopy kyslíku a zastoupení některých prvků je řadí mezi obyčejné chondrity kategorií H, L, LL, zatím k nim ale nebyly zařazeny.
Pojmenovány jsou po meteoritu, který spadl v roce 1934 v Keni.
Kakangari chondrity (K-chondrit)
Pouze 4 známé pády.
První spadl v Indii v roce 1890.
Brzy budou možná čtvrtou základní třídou chondritů, jelikož jsou jejich vlastnosti, narozdíl od R-chondritů jiné.
ACHONDRITY:
Menší skupina kamenných meteoritů. Dělíme je na základní 2 typy.
Primitivní:
Jsou složením blízké Chondritům. Zastoupení je asi 8%.
Vznikly pravděpodobně na chondritických tělesech, ale nedošlo k úplnému přetavení.
Můžeme tak říct, že jsou jakýmsi mezistupněm mezi chondrity a achondrity.
Patří sem:
Ureilit, Brachinit, Acupolcoit, Lodranit a Winonait
Diferencované:
Neobsahují chondrule.
Mají odlišné vlastnosti, které svědčí o krystalizaci, nebo celkovém přetavení na mateřském tělese v hloubce minimálně 1 km.
HED achondrity:
Skupina meteoritů označovaných jako HED Achondrity, u kterých je vysoký předpoklad, že pocházejí z Planetky 4 Vesta, nebo jejich fragmentů. HED je zkratka tří horninových typů:
Lunární achondrity:
Pocházejí z povrchu Měsíce.
Absencí atmosféry a kombinací nízké gravitace a obrovské rychlosti dopadajících těles, může být po impaktu kus Měsíce vystřelen do volného vesmíru.
Takové těleso pak může po miliony let kroužit po své nové oběžné dráze kolem Slunce, než se jednoho krásného dne střetne se Zemí.
Rozlišujeme tzv. bazalty měsíčních moří,
tedy krystalické, vyvřelé, bazaltické horniny obsahující převážně plagioklas (chudý na Fe, olivín a železitý pyroxen)
a anortozitické regolitické brekcie hornin měsíčních pevnin,
Ty jsou složeny převážně z anortitu.
Marsovské meteority:
Také patří mezi achondrity.
Stejný mechanismus dopravy na Zemi, jako v případě Měsíce.
Shergottity- bazalt vulkanického původu. Šokové postižení.
Nakhlity- vznikaly na povrchu Marsu. Jemná "jehlicovitá" struktura.
Chassignity - bohaté na minerál olivín a železo. Podobnost pozemským dunitům.
Jak poznat meteorit?